Ázerbájdžánský národní kroj

Ázerbájdžánský národní kroj je velmi krásný oděv, který odráží všechna národní specifika lidí. V procesu tvorby prošel oblek změnami, stejně jako jeho země. Národní kroj je originální a krásný. Každý detail v něm je určitým symbolem.

Trocha historie

Lidé se naučili vyrábět oblečení pro sebe ve velmi vzdálených dobách. Nalezené archeologické vykopávky na území Ázerbájdžánu naznačují přítomnost této dovednosti před třemi tisíci lety. eh. Dále byly nalezeny bronzové jehlice a pletací jehlice, zlaté šperky, hliněné nádoby ve tvaru bot. To vše vypovídá o dovednosti lidí a rozvoji kultury již v těch vzdálených dobách .

V 17. století našeho letopočtu byl Ázerbájdžán považován za jednu z hlavních oblastí výroby hedvábí. Látky byly proslulé svou krásou, vzory. Vyráběly se šátky a další věci úžasné krásy.

Zvláštnosti

Stejně jako v každém národním kroji má kostým Ázerbájdžánu řadu vlastností, které jsou mu vlastní.

Barvy a odstíny

Barvám dominují jasně červené šťavnaté odstíny. Navíc i nevěsta šije svatební šaty z červené. Pro Ázerbájdžánce je červená symbolem prosperity a štěstí. Samotné slovo „Azer“ je přeloženo z arabštiny jako oheň.

Mladé dívky raději nosily oblečení vyrobené ze světlých a pestrých látek, zdobené různými zlatými vzory. Tím se tak lišili od Gruzínců a horalek, které raději nosily tmavé oblečení. Proto je jasné barevné schéma charakteristickým rysem národního kroje ázerbájdžánských žen.

Tkaniny a fit

Materiál na výrobu kostýmů byl pestrý, a to jak vlastní výroby, tak dovozu. K místním patřilo hedvábí, které se naučili vyrábět už dávno. Pro každodenní oblečení se používalo len, vlna nebo chintz. Bohatí lidé mohli nosit oblečení z dražších látek – sametu, hedvábí, jemné látky a „tirme“.

Dekorace oděvů by z toho nejjednoduššího oblečení mohla udělat drahý a bohatě vypadající oblek. Řemeslnice pomocí korálků, zlatých a stříbrných nití, copu, tenké krajky vytvořily skutečné umělecké dílo. Obvykle byly zdobeny okraje oblečení, rukávy, police kaftanů. Ležérní oblečení zdobilo výrazné, poutavé prošívání.

Používané mince z drahých kovů jako šperky, které by se daly sbírat po generace.

Odrůdy

Ázerbájdžánci nosili košili, kalhoty, beshmet zúžený v pase a v chladném počasí měli navrch kabát z ovčí kůže. Mezi věcmi pánského obleku byl čerkesský obzvlášť výrazný. Čerkesský kabát přes košili zastrčenou do kalhot, bot a klobouku na hlavě – tak vypadal skutečný muž v Ázerbájdžánu. Tento obraz mužů severního Kavkazu časem přijali kozáci Terek a Kuban.

V přiléhavém čerkesském kabátě vypadal kavkazský válečník na koni velmi krásně - široká ramena, tenký pas, štíhlá svalnatá postava. Čerkes se nosí na knoflíky, s ohnutými rukávy. Na hrudi jsou speciální kapsy - plynové boxy. Vkládaly se do nich trubičky Gasyr, ve kterých byl střelný prach přesně na jeden výstřel, případně se přidávaly náboje. Velké kapesní velikosti pomohly vyhnout se seknutí při útoku na soupeře. Postupem času ztratily plynové boxy svůj přímý účel a staly se prvkem dekorace.

Povinným atributem obleku byl opasek, na kterém se věšely ostří zbraně. Čelenkou byl klobouk vyrobený z ovcí nebo karakulů.

Dámský oblek se skládal z košile, jejíž rukávy se rozšiřovaly až ke dnu, krátkého kaftanu a dlouhé nadýchané sukně. Všechny tyto věci byly vyšívány a zdobeny různými dekoracemi - zlatými nitěmi, různými vzory, drahými mincemi. Oblečení bylo ušito ze světlé látky, obvykle červené.

Na hlavě ženy se nosily klobouky různých tvarů, čepice, šátky různých barev a velikostí. Neprovdané dívky si zakrývaly hlavu čepicí podobnou lebkou, která byla zdobena korálky nebo hedvábím. Vdané ženy si na hlavu uvázaly několik šátků, takové pokrývce hlavy se říkalo dingya.

Na nohy se nosily ponožky nebo punčochy, které byly s různými vzory. Pletely je samy ženy z vlněných nebo bavlněných nití. Vzory na punčochách byly jako vzory na kobercích.

Doplňky a obuv

Ženy měly boty bez hřbetu, se špičatou špičkou a malým podpatkem. Nosily se v teplém počasí. A v zimě se jim na nohy nazouvaly boty ze surové kůže – charyg.

Muži nosili na venkově charyg, do města boty, muly nebo holínky.

Jako doplňky sloužily různé dekorace. Začaly je nosit dívky ve věku 3-4 let, spíše jako talisman proti zlému oku. A když se dívka vdala, měla už celou sbírku šperků. Jejich nošení nebylo vždy povoleno. Bylo zakázáno nosit šperky ve dnech náboženského obřadu, do 40 dnů po smrti nebo porodu. Starší ženy mohly nosit pouze skromné ​​náušnice a pár prstenů. Rozdíl mezi šperky bohatých a chudých nebyl příliš patrný, typově si byly podobné. Bohatí měli drahé kameny ve špercích, mohly být složitější.

Před svatbou dívky pásy vůbec nenosily. Na svatbě jí rodiče nevěstě darovali první pásek - kemer. Poté žena začala nosit opasky, které již ukazovaly její ženatý stav ve společnosti. Opasek byl ozdoben mincemi a zapínal se velkou sponou na háčky.

Moderní modely

Nyní v ulicích Ázerbájdžánu již nepotkáte lidi oblečené v národních krojích. Nosily se zhruba do 20. století, na venkově o něco déle. Ale můžete je vidět v divadelních představeních, muzeích.

Ale v tuto chvíli byla myšlenka širokých kalhot, dlouhé sukně, svrchního oblečení podobného věcem z ázerbájdžánského národního kroje vzata jako základ mnoha evropských módních návrhářů. Proto, když uvidíte takové věci v italském oblečení, nebuďte překvapeni. Místní návrháři v Ázerbájdžánu se také začínají vracet ke své kultuře v módě.